🚗 DOPRAVA ZDARMA NAD 1000 KČ do 30.11. 2026!

Spaní v autě se psem na podzim: Dolomity, mráz a zlatavé modříny

Spaní v autě se psem na podzim: Dolomity, mráz a zlatavé modříny

Vypráví Koubí (a trochu máma Kateřina)

Ahoj, tady Koubí! 🐾

Jestli jste četli, co mi máma balí na cesty, tak víte, že na výletech rozhodně nestrádám. Moje taška by mohla vyprávět. A máma taky, protože ji samozřejmě balí ona.
Tentokrát jsme vyrazili do našich milovaných Dolomit. Zrovna v době, kdy se modříny převlékají do zlatova a máma se každou chvíli zastavuje, že „tohle prostě musí vyfotit“. S tátou už tenhle režim známe. Trpělivě čekáme. Já si mezitím něco očuchám. A protože si naši přáli zažít východ slunce u jezera Lago Federa, naplánovali jsme si jednu noc v autě.

Venku mráz, uvnitř máma, táta a já. Namačkaní na sebe tak, že už ani nebylo poznat, čí je která peřina.

Ale víte co? Mně tam bylo dobře. Když mám mámu a tátu u sebe, jsem doma i na parkovišti někde pod horami.

Jedna noc v autě a budíček, který nemá slitování

Plán zněl jednoduše: přespat co nejblíž začátku trasy, ráno kousek přejet na parkoviště a vyrazit k Lago Federa za východem slunce.
Jenže pak přišla ta část s budíčkem v pět ráno.

Prosím vás. V PĚT. To je přece čas na otočení na druhý bok a zasunutí čumáku hlouběji pod peřinu.

Máma s tátou měli pořádné spacáky, já svoji peřinku a místo přímo mezi nimi. Fungoval jsem jako jejich soukromý ohřívač. Odměna? Ubytování mezi těmi, kteří mě mají nejradši na světě. A snad taky nějaká dobrůtka (jsem doufal).

Ráno ukazoval teploměr přibližně −1 °C. Opustit náš vyhřátý pelíšek na kolečkách proto vyžadovalo jisté přemlouvání. Hlavně u mě.

📍 Kudy jsme šli k Lago Federa?

Naši trasu najdete

Jak jsme do auta poskládali ložnici pro tři

Kdo někdy balil na výlet se psem, ten ví, že „vezmeme jen pár věcí“ je hodně odvážná věta.
My potřebovali místo na zavazadla i na spaní. A taky na mě. Já se totiž do přihrádky u spolujezdce nevejdu, přestože se umím docela pěkně stočit.

Co se nám osvědčilo?

  • Střešní autobox Neumann. Pro nás nejdůležitější pomocník při balení. Spousta zavazadel putovala na střechu, takže jsme měli uvnitř auta dost místa pro sebe i na spaní. Všechno se mnohem líp skládalo a večerní příprava naší společné ložnice byla hned jednodušší. A já se mohl pěkně natáhnout mezi mámu a tátu. Protože moje pohodlí je samozřejmě základ.
  • Pořádné spacáky pro mámu s tátou a moje vlastní peřinka. Ta jde dobře složit, nezabere moc místa a večer už jsem se do ní mohl rovnou zavrtat.
  • Ochranný přehoz na zadní sedačky. Přes den chrání auto před mými cestovatelskými tlapkami a já na něm mám svoje známé místo.
  • Voda a miska po ruce. Ať kvůli pití nemusí táta rozebrat půlku auta. Na cesty vždy bereme skládací cestovní misku.
  • Dobrůtky. Hlavně při vstávání v pět ráno naprosto zásadní položka. O tom se snad nemusíme přít!

neumann-autobox-spokotlapky

Ranní módní přehlídka: vlněná mikinka a ospalý výraz

Na ranní výšlap mi máma oblékla vlněnou mikinku Non-stop. Mám krátkou srst a při teplotě kolem −1 °C jsem za další vrstvu docela rád. Samozřejmě jsem u toho pořád vypadal jako fešák. Jen trochu nevyspalý. Později jakmile vysvitlo sluníčko a začalo být tepleji, tak mi máma mikinku sundala. Cestou dolů už jsem šel jen v postroji Non-stop.

Máma zkrátka nekouká jen na teploměr. Kouká hlavně na mě. Jak se hýbu, jestli mi není zima, nebo už naopak moc teplo.

🐾 Náš tip na cestovní šatník: Přibalit, podle potřeby obléct a zase sundat. Pokud taky řešíte cestovní šatník svého chlupáče, můžete nakouknout mezi naše mikiny pro psy. Na zachumlání při odpočinku máme i pyžámka.

K Lago Federa po našem. Pomalu a spolu

Tenhle výlet pro nás měl ještě jednu důležitou stránku. Moje kyčle už potřebují víc ohledů. Pokud jste četli náš příběh o osteoartróze kyčlí, víte, že teď společná dobrodružství plánujeme opatrněji. 
Šli jsme pomalu a dělali zastávky. Máma mě hlídala a já zase hlídal, jestli jí někde nevypadne dobrůtka. Každý máme svoje povinnosti.

Vím, že by si máma přála, aby mě nic nebolelo. Aby nemusela přemýšlet nad každým kopcem a mohla mi zase jen říct: „Tak pojď, Koubí, jdeme.“ Teď se spolu učíme, že naše výlety budou někdy vypadat jinak.

Já ale nepotřebuju stát na každém vrcholu. Potřebuju mít mámu s tátou vedle sebe. Zastavit se s nimi, něco očuchat a pak si doma nebo na hotelu lehnout tak blízko, aby mě mohli drbat.

Na cestách pokračujeme i v péči, kterou máme zavedenou doma. Patří k ní lososový olej, Alavis s CBD a podle domluvy s veterinářem také předepsané léky proti bolesti. Ty jsme použili i při tomto výletu.

Mimochodem, máma mi teď taky trochu upravuje porce, abych malinko zhubl a kyčle nemusely nosit tolik. K této části péče mám jisté výhrady. Především při pohledu do misky. Ale máma říká, že to dělá z lásky.

Zlaté modříny, obdivovatelé a jedna pořádná větev

A pak jsme byli nahoře.
Jezero Lago Federa, kolem něj zlatavé modříny a nad nimi hory, kvůli kterým se sem máma s tátou tak rádi vracejí.
Máma měla svoje výhledy. Táta taky. A já objevil pořádnou větev, s kterou sem svedl nelítostný zápas!

Takže spokojenost na všech stranách.

Cestou mě navíc obdivovali Italové i Češi. Jedna teta mi dokonce dovolila dát jí pusinku! To se mi nestává pokaždé, takže tímto posílám poděkování za správný přístup k turistům mého typu. Mám rád, když se u nás někdo zastaví, usměje se a chvíli si povídá s mámou a tátou. A když z toho náhodou kápne podrbání, tím líp.

Z auta rovnou do hotelových peřin

Po jedné noci v autě přišel hotel.
Ne že bych si na naši společnou ložnici na kolečkách stěžoval. Ale velká postel je velká postel. Zvlášť když ji člověk… tedy pes… zabere včas. Na hotelu na mě dokonce čekal uvítací balíček. Dobrůtka, sáčky na hovínka a ubrousky. Dobrůtku schvaluju. Sáčky chápu. K ubrouskům mám připomínky, protože mi s nimi máma pořád něco otírá. A obvykle to nejsou tlapky, ale jisté partie jižní části, ehm. Pak už jsem se zavrtal do velké peřiny a zabral přibližně polovinu postele. Máma s tátou se na tu druhou nějak poskládali. Jsou šikovní, mám je dobře vycvičené.

krabicka-pro-psy-doplnky-hotelove-spokotlapky_1

Po výšlapu jsem spal jako dudek. S plným bříškem a s mámou a tátou na dosah tlapky.

pes-v-hotelove-posteli-vylet-spokotlapky

Co si z našeho podzimního výletu odvážíme

Máma nejspíš spoustu fotek (mě), táta taky (přírody a hor) a já vzpomínku na větev, milou tetu a hotelovou postel.

🐾 Co se nám osvědčilo a na co myslet:

  • Vlastní teplé spaní pro každého, včetně čtyřnohého cestovatele. A připravit se na variantu změnit plán-
  • Psí oblečení podle počasí a potřeb psa. Ráno se nám mikinka hodila, později už putovala dolů.
  • Vodu, misku a něco na zub po ruce. Hledání mezi taškami umí být dlouhé. Zvlášť z mého pohledu.
  • Plán přizpůsobený pejskovi. U nemocných kloubů po domluvě s veterinářem, s ohledem na délku, převýšení i terén.
  • Čas na odpočinek. U nás tentokrát v hotelových peřinách.

pes-v-mikine-spokotlapky

Dolomity máme rádi všichni tři. A mámu těší, že z nich máme další společnou vzpomínku.

Já na těch našich cestách stejně nejvíc miluju chvíle, kdy jsme všichni pohromadě. Když večer zalezu mezi mámu a tátu, spokojeně si odfouknu a už nikam nemusím.

To jsou potom spoko tlapky. 🐾  A máma říká, že i spoko srdce.

A co vy? Zažili jste se svým pejskem noc v autě, nebo se nejradši společně zavrtáte do hotelových peřin?

Váš Koubí & máma Kateřina 🐾