Kulhání u psa aneb (ne)spokotlapka Koubí podruhé

Vypráví máma Kateřina

Loni jsme s Koubím řešili nádor na tlapce. Letos jsme si mysleli, že máme klid. Jenže tohle je náš nynější příběh a je o dost těžší. Píšu ho proto, abyste včas poznali, že vašeho psa může něco bolet ač to není tak na první dobrou jasné...

Nenápadné začátky: občasné kulhání

Začalo to v létě. Občas jsme si všimli, že Koubí pokulhává. Nebylo to každý den a vždycky až po nějaké aktivitě, tak jsme to přičítali náročnosti. Však je to bull, ti jedou naplno a pak toho trochu litují... Stejně jsme měli v plánu, že po návratu z dovolené zajdeme na veterinu a uděláme kompletní vyšetření, včetně krve a kloubů s vazy.

Jenže když byl Koubí na hlídání, stav se zřejmě zhoršil. My jsme totiž byli na cestě na sever, až na norské Lofoty, kam s sebou Koubího vzít nemůžeme: v papírech má napsáno plemeno amstaff a ti jsou v Norsku zakázaní. Paní majitelka psího hotelu nás upozornila, že kulhá každý den, hlavně po ránu, a že je to pravá zadní (čehož jsme si všimli i my). A pak dodala větu, která mě docela znepokojila: že jí u něj chybí ta typická bullí energie.

První vyšetření: krev v pořádku, tlapka ne

Hned po návratu jsme se objednali u naší veterinární kliniky DiamondVet. Pan doktor odebral krev a výsledky byly výborné: prostě mladý, pětiletý pes. Koubí je při vyšetřování trochu hysterik (po kastraci a loňské operaci nádoru se mu veterina moc nezamilovala), takže jsme domů odcházeli s léky na zánět v kloubech, protože na injekci po tomto odběru si už nikdo z nás netroufl. Čtyři dny po dvou tabletkách, další čtyři dny po jedné, k tomu klidový režim a hlavně pozorovat, jak se to bude vyvíjet.

Po doužívání léků se zdálo, že je vše v pořádku. Vydrželo to týden.

Den, kdy Koubí zakňučel

Ze dne na den se stav zhoršil. Koubí se rozběhl, najednou kvíknul a zafňukal a nožičku držel ve vzduchu. Hodně jsem se lekla. Domů došel opatrně a pomalu, ale odpoledne se to opakovalo několikrát. V jednu chvíli zůstal stát na místě celých deset minut, se staženým ocáskem, ušima dolů a s výrazem plným bolesti.

Uložili jsme ho na pelíšek a okamžitě volali na veterinu. Doporučení bylo jednoznačné: rentgen a ortoped. Pan doktor si to sám vyšetřovat netroufl a obával se, že půjde o přetržené vazy. Martin tedy vyrazil pro léky na bolest a já mezitím zůstala s pacientem a obvolávala ortopedie. Z Veterinární kliniky Neratovice se mi ozvali zpět okamžitě. Po popisu stavu rozhodli, že čekat nemůžeme, a doslova nás nacpali mezi další pacienty. Termín jsme dostali za dva dny.

Dva dny strachu

Upřímně, tyhle dva dny byly dlouhé. Plné nejistoty, strachu a takové té vnitřní bolesti, kterou nikomu nepřeješ. Obě noci jsem spala v obýváku na gauči, aby Koubí nemusel do schodů a nebyl sám. Protože pracuji z domova, věděla jsem, že mi nebude vadit být druhý den trochu „rozbitá“. Pořád jsem se budila. Koubí do schodů do ložnice stejně nechtěl vůbec, a tak spal přitulený ke mně.

Ortoped a rentgen: vazy v pořádku, ale…

V pátek jsme vyrazili do Neratovic. Koubí byl překvapivě v pohodě a přátelský, i když veterinu cítil. Až do chvíle, kdy jsme ho potřebovali zvážit (trošku přibral, asi se má dobře, ehm) a kdy ho pan ortoped začal prohmatávat. Verdikt: vazy vypadají, že jsou v pořádku.

Koubí šel tedy do narkózy. Uspávání trvalo déle a dívat se, jak má křeče a bojuje proti tomu, bylo opravdové mučení. Dostal proto ještě další dávku, aby ho to tolik netrápilo. Pak ho předali na vozík a odvezli na rentgen.

Rentgen byl prosklený, takže jsme celý proces viděli. Mezitím jsme si povídali s dalšími majiteli pejsků, shodou okolností také bull plemen: s majitelem roční XL bull fenečky a s majitelkou čtyřletého pitbulla, který byl stejný ADHD jako náš Koubíček a měl s sebou posilu v podobě dvou dvounohých bráškú.

Diagnóza: osteoartróza kyčlí

Po chvíli si nás pan doktor zavolal. Vazy a kolínka jsou v naprostém pořádku, ale kyčle jsou na tom velmi špatně. Nebudu lhát, rozklepala se mi kolena a když to teď píšu, zase mám slzy v očích.

Ve zprávě stojí osteoartróza kyčlí. Pan doktor nám na rentgenu ukázal, že se pravděpodobně jedná o vrozenou vadu, kterou bohužel tato plemena trpí. Klouby podle něj vypadají jako květák a levá kyčel je na tom mnohem hůř než pravá.

Co dál? Možnosti léčby a nový režim

Možnosti, které nám pan doktor popsal:

• vitamíny a doplňky na klouby,
• alternativní léčba pomocí injekcí,
• dvě varianty operace: seříznutí kloubů (díky osvalení pak budou dobře držet), nebo výměna za umělé.

Operace jsou finančně i fyzicky náročné a nedělají se obě kyčle najednou. Pan doktor usoudil, že zatím do nich nepůjde. Začneme léčbou na posílení chrupavek, konzultací injekcí, případně léky na bolest a hlavně změnou režimu:

• žádné běhání, prohánění a házení talířem,
• žádné náročné výstupy a dlouhé náročné procházky,
• časté a krátké procházky,
• co nejméně schodů a skoků.

Probouzení z narkózy a první úpravy doma

Koubíčka nám předali vedle do ordinace a nechali ho probouzet se samotného. Podporované probouzení injekcí by u něj mohlo znovu vyvolat křeče, a to jsme nechtěli. Čekalo nás pár hodin, než se pacient probere a bude schopen odejít po vlastních.

Ten čas jsme využili. Vyřešili jsme doporučené vitamíny, objednali lososový olej a začali objednávat vše, co mu pomůže doma: schůdky na chození do postele a na gauč a rampu do auta, aby už neskákal. Dělali jsme tedy to, co člověk dělá, když si nechce přiznat, že má hlavu úplně jinde.

Hlavou se mi totiž míjely vzpomínky. Jak jsem na něj byla občas trochu naštvaná, že se mu při běhání už nechce, že se na procházce loudá, že se po kousku cesty otáčí domů... A on přitom měl možná bolesti, nebo prostě věděl, že víc nezvládne. Proč zkrátka nedal vědět dřív? Proč jsme mu nemohli ulevit dřív? A ten 38kilový silák, který tam ležel v narkóze, je teď pacient. A už navždy.

Probouzení trvalo opravdu dlouho, ale nechali jsme mu čas. V čekárně jsme se bavili s ostatními majiteli a všichni jsme na tom byli podobně: fenečka měla přetržené vazy na obou zadních a čtyřletý pitbull také přetržený vaz a začínající artrózu, stejně jako my. Společně jsme si povzdechli.

Domů jsme se dostali kolem osmé večer. Pacient šel k nám na gauč a já na něm zůstala i třetí noc, protože byl pořád omámený. Zpracovávali jsme všechno, co jsme se dozvěděli, a co bude dál.

Léčba: Librela, Alavis s CBD a injekce každý měsíc

V pondělí jsme hned volali zpět na naši veterinu DiamondVet, nahlásili verdikt a poslali rentgenové snímky. Ještě ten den jsme jeli na první dávku injekce Librela, která mu má pomoci od bolesti. Pan veterinář k rentgenu dodal: „On má ty kyčle jak já před výměnou! Ta levá je masakr.“ A já zase měla slzy v očích.

Injekci Koubíček nevzal úplně pozitivně, ale tentokrát to šlo překvapivě rychle. Na doporučení jsme dostali ještě výživový doplněk Alavis Triple Blend CBD, který má pomáhat kloubům, a CBD složka i proti bolesti. Od teď budeme jezdit na injekce každý měsíc. A ať se držíme a jsme opatrní.

Co si z toho odnášíme (a posíláme dál)

• Občasné kulhání nepodceňujte. Že není každý den a jen po aktivitě, neznamená, že je to jen únava.
• Všímejte si změn v chování. Pes, který se loudá, otáčí se domů a ztrácí energii, vám může říkat, že ho něco bolí. My to takhle přečetli pozdě.
• Jděte až na rentgen, pokud ho veterinář doporučí. Krev byla výborná, a přesto byl problém vidět až na snímku.
• Nebojte se ortopeda. Díky tomu, že nás v Neratovicích mezi ostatní „nacpali“, jsme měli jasno za dva dny.
• Uzpůsobte domov. Schůdky do postele a na gauč, rampa do auta, kratší a častější procházky.
• Ptejte se a nestyďte se brečet. Veterinář je parťák. A slzy ke starostem o psa prostě patří.

Koubí je dál naše spokotlapka. Jen teď s novým režimem, pomalejšími procházkami a hlavou plnou otázek, co ještě doma vylepšit, aby mu bylo líp. A my budeme dělat vše pro to, aby měl i s tím květákem v kyčlích spoko život.

Časté otázky

Jak poznám, že psa bolí kyčle?

U Koubího to byly tři věci. Nejdřív občasné kulhání po aktivitě, později každodenní, hlavně po ránu. Pak ztráta energie a to, že se na procházkách loudal a otáčel se domů. A nakonec jednorázové kvíknutí a zvednutá nožička. Když něco z toho vidíte u svého psa, domluvte se s veterinářem.

Co je osteoartróza kyčlí u psa?

Je to onemocnění kloubu, které bolí a omezuje pohyb. Ve zprávě od ortopeda máme diagnózu osteoartróza kyčlí. Na rentgenu byly Koubího klouby podle pana doktora „jako květák“, přičemž levá kyčel byla na tom hůř než pravá.

Trpí tím častěji bull plemena?

Pan ortoped nám řekl, že se pravděpodobně jedná o vrozenou vadu, kterou tato plemena bohužel trpí. V čekárně jsme potkali několik dalších bullů a pitbullů s podobnými potížemi s klouby.

Proč byl rentgen nutný, když byla krev v pořádku?

Krevní testy ukázaly zdravého, pětiletého psa, ale problém s kyčlemi z nich poznat nejde. Viditelný byl až na rentgenu. Krev u nás vyloučila jiné příčiny a ukázala, že je jinak v pořádku.

Proč musel Koubí na rentgen do narkózy?

Rentgen kyčlí vyžaduje, aby pes ležel v určité poloze a vydržel. U nás byl Koubí navíc v bolestech a ne úplně v náladě, že by měl držet na místě, takže snímkování probíhalo v narkóze. Pokud je váš pes z veteriny nervózní, zeptejte se předem, jak bude zákrok probíhat a případně se na narkóze domluvte.

Je u kyčlí nutná operace?

Ne vždy. Ortoped nám popsal dvě varianty operace (seříznutí kloubů a posílení osvalení nebo výměnu za umělé), obě jsou náročné a nedělají se u obou kyčlí najednou. V našem případě se pan doktor rozhodl do nich zatím nejít a začít konzervativní léčbou. O tom, co je nejlepší pro vašeho psa, rozhodne váš veterinář.

Jak vypadá léčba bez operace?

U nás zahrnuje injekce Librela jednou měsíčně na tlumení bolesti, výživový doplněk Alavis Triple Blend CBD a lososový olej, případně léky na bolest a hlavně změnu režimu.

Co je Librela a jak často se podává?

Librela je injekce, kterou podává veterinář a která má pomoci od bolesti při osteoartróze. My jsme dostali první dávku v pondělí po vyšetření a teď budeme s Koubím jezdit na injekci každý měsíc. Jak často ji potřebuje váš pes, určí veterinář.

Jak často a jak dlouho venčit pes s bolestivými kyčlemi?

Pan ortoped nám doporučil časté a krátké procházky. Vyhýbáme se tedy nyní dlouhým a náročným trasám, výstupům, běhání a házení talířem.

Co doma psovi s bolestí kyčlí pomůže?

Nám pomohly schůdky na chození do postele a na gauč, rampa do auta, aby neskákal, a méně schodů. Kdo má psa velkého, ocení i protiskluzové podložky, ale to už je naše vlastní zkušenost, ne doporučení ortopeda.

Je normální, že pes bolest dlouho nedává najevo?

Bohužel, asi ano... I Koubí, silný a „ADHD“ bull, na sobě dlouho nedal nic znát. Dnes víme, že za loudáním a otáčením se domů možná byla bolest, ne lenost.

Nejsme veterináři, jen sdílíme naši zkušenost. S diagnózou i léčbou svého psa se vždy obraťte na svého veterináře.

Pokud řešíte něco podobného, držíme tlapky i pěsti. 🐾

Máma Kateřina & spokotlapka Koubí 🐾