Nádor na tlapce aneb (ne)spokotlapka Kobee
Jak to celé začalo – malá boulička na pacce
Začalo to nenápadně. Na levé tlapce našeho Koubího jsem nahmatala malou bouličku. Vypadalo to jako po klíštěti nebo menší vřídek. Namažu tea tree a bude klid, říkala jsem si. Jenže klid nepřišel.
Před odletem na naši první dovolenou bez Koubíčka se nic neměnilo, tak jsme doufali, že to mezitím zmizí. Po návratu mě ale polil studený pot – boule byla větší a viditelná i z dálky. Bylo jasno: jedeme na veterinu.
Operace nádoru na tlapce psa a první dny po ní
Poslali jsme našemu veterináři fotku, že se nám to nezdá. No a moc neotáleli. Doporučení bylo jasné, vyříznout a co nejdříve. Za pár dní jsme tedy jeli. Zákrok trval zhruba hodinu, Koubí šel do celkové narkózy. Až na sále se ukázalo, že nález byl hluboko u šlach, takže čtyři stehy byly nevyhnutelné. Na vytáhnutí stehů jsme měli přijet zhruba za 10 dní.
Ještě v ordinaci jsme se domluvili, že odebraný vzorek pošleme do laboratoře, aby se potvrdilo, jestli nejde o zhoubný nádor. To čekání bylo nejdelších pár dní vůbec.
Když jsme vycházeli z ordinace, Koubí si packu hlídal a dával najevo, že bolí. Tak ho táta vzal do náruče. První noc po operaci byla těžká, jakmile odezněla anestetika, plakal… no a já s ním.
Koubí po operaci tlapky, „bez filtru“ ,– unavený, ale statečný.
Komplikace při hojení rány po operaci
Komplikace č. 1: převaz a nervozita psa
První převaz a druhý den byl… katastrofa. Koubí se bál, cukal se, vrčel, táta nervózní a já měla slzy na krajíčku a zároveň jsem se snažila zachovat chladnou hlavu. Zkoušeli jsme to čtyřikrát, volali i o víkendu na veterinu, protože jsme měli pocit, že to nedáme. Na pátý pokus se Koubí uklidnil (pomohl i košík) a jako by pochopil, že je to pro jeho dobro. My jsme byli tak vyždímaní, že doma padla odměna, sklenička. Dobře no, láhev.
Komplikace č. 2: krunýř – ale i pozitivní zpráva
Krunýř jsme původně nechtěli. Věřila jsem, že to zvládneme bez něj. Nezvládli. Tlapka ho lákala, tak jsme po konzultaci s naší skvělou majitelkou z Psí hotel Texas pořídili nafukovací límec (my říkáme krunýřek), který je mnohem pohodlnější než tvrdý límec a Koubí ho vzal na milost. Smála jsem se mu občas, když jsme se snažili i my sami uklidnit, a říkala mu: „Tak kam plaveš?“.
Límec není prohra, je to péče. Koubí a jeho první dny po zákroku. „Bez filtru“.
A pak přišla zpráva, pro kterou jsem dýchala snad půl týdne: laboratorní výsledek. Nález nebyl zhoubný. Upřímně – spadl nám kámen ze srdce. Ale i přesto máme Koubího dál hlídat, protože podobné bouličky se mohou vrátit.
Komplikace č. 3: zarudnutí a podezření na zánět
Sundali jsme obvaz, nechali ránu dýchat a pár dní to vypadalo dobře. Jenže pak se objevilo zarudnutí a já tušila, že to nebude ono. Střídali jsme se u Koubího na hlídce, posílali fotky na veterinu, až tam táta musel jet a přivezl z veteriny dezinfekci, „stříbrný sprej“ a klasický plastový límec!
Plastový límec není trest, ale péče. Stříbrný sprej chrání ránu při hojení. „Bez filtru“.
Komplikace č. 4: modrý sprej na ránu
Hojení ale pořád stálo na místě. Veterinář nás chtěl vidět a tak nás poté poslal domů s pověstným „modrým sprejem“ (ano, tím, který se používá i po operacích u kraviček). Funguje skvěle! Říkal… ale dodal, že barví všechno. Moje radost byla… tak na půl.
Komplikace č. 5: sprejování aneb jak na to vyzrát
Koubímu se zvuk spreje fakt nelíbil. Vymyslela jsem proto lest: když venku pil, rychlá akce – pšššt. Někdy přímo na tlapku, jindy… ehm… na trávník. Ale rána se začala krásně zatahovat a nám se začalo ulevovat.
„Modrá éra“: barví všechno, ale ránu chrání a urychluje hojení. „Bez filtru“.Hojení rány u psa – jak dlouho trvá a co pomáhá
Po pár dnech pravidelného stříkání (2× denně) se vytvořil velký strup, který postupně následující dny odpadával i se stehy. Veterina byla s progressem spokojená a my taky. Jediné, co zaznělo: „Holt bude mít jizvičku, ale na kráse mu to neubere.“
Jizvička mu na kráse neubere. Hlavní je, že je zdravý. „Bez filtru“.
Zhruba po dvaceti dnech jsme slavili. Poslední strup odpadl, zůstala jen malá flíčkovaná jizvička. Koubí byl statečný. My taky. Tedy… skoro vždycky. Občas jsme byli zoufalí, občas jsme měli strach, ale snažili jsme se zachovat co nejvíce chladnou hlavu a věřit, že to brzy dopadne dobře.
Co si z toho odnášíme (a posíláme dál)
- Bouličku na tlapce nepodceňujte. Může to být zánět, tukový váček, ale i nádor.
- Jednejte rychle. Včasná návštěva veterináře ušetří spoustu bolesti i stresu.
- Po zákroku je péče klíč. Převazy, dezinfekce, límec (krunýř jak my říkáme). Není to ostuda, je to láska v praxi.
- Laboratorní vyšetření přináší jistotu. Jen tak se zjistí, jestli je nález zhoubný.
- Ptejte se. Veterinář je parťák, ne nepřítel (my máme fakt skvělého!).